| ZTRACENÝ RÁJ | LOST PARADISE |
| Jaroslav Seifert | trans. Ewald Osers (from Czech) |
|
Starý hřbitov židovský, to je sama kytice z šedého kamení, na kterou šlápl čas. Bloudil jsem mezi hroby a myslil na matku. Písmena ve dvou sloupcích řinula se jí před očima jako krev z rány. Lampa prskala a čadila a matka vzala si brejle. Občas musila ji sfouknout a urovnat svou vlásenkou žhavý knot. Když přivřela však unavené oči, snila o ráji, dokud jej Bůh ještě neobsadil ozbrojenými cherubíny. Často usnula a kniha svezla se jí s klína. Byl jscm ještě mlád, když jsern objevil ve Starém Zákoně úchvatné verše o lásce a dychtivě vyhledával místa, kde bylo psáno o incestech. Tehdy jsem nemel ještě tušení, kolik něhy je ukryto ve jménech starozákonních žen. Ada je Ozdoba a Orfa je Laň, Naama je Sladká a Mikol Potůček. Abigail je Zdroj utěšení. Když si však vzpomenu, jak jsme bezmocně přihlíželi, zatímco odvlékali židy i s plačícími dětmi, ještě dnes prochvěje mě hrůza a mráz mi běží po zádech. Jemima je Holubice a Támar je Palma. Tersa je Líbezná a Zelfa Krůpěj. Můj bože, jak je to krásné! Jaktak tu bylo již peklo, a přece nikdo se neodvážil vyrvat těm vrahům zbraň. Jako bychom neměli v sobĕ ani trochu lidskosti! Jméno Jecholie znamená Hospodin je mocný. Ale jejich zamračený bůh díval se za ostnatý drát a nehnul prstern. Dalila je Lahodná, Ráchel je Ovečka, Debora Včela a Ester Jasná hvězda. Sotva jsem se vrátil ze hřbitova, červnový večer svými vůněmi opřel se do oken. Ale z ticha dálek občas zahřímala budoucí válka! Není času bez vraždění. Byl bych však zapomněl, Rodé je Růže. A tento květ, to snad je jediné, to nám na světě zbylo z bývalého ráje. |
The Old Jewish Cemetery is one great bouquet of grey stone on which time has trodden. I was drifting among the graves, thinking of my mother. She used to read the Bible. The letters in two columns welled up before her eyes like blood from a wound. The lamp guttered and smoked and Mother put on her glasses. At times she had to blow it out and with her hairpin straighten the glowing wick. But when she closed her tired eyes she dreamed of Paradise before God had garrisoned it with armed cherubim. Often she fell asleep and her Book slipped from her lap. I was still young when I discovered in the Old Testament those fascinating verses about love and eagerly searched for the passages on incest. Then I did not suspect how much tenderness is hidden in the names of Old Testament women. Adah is Ornament and Orpah is a Hind, Naamah is Sweetness and Nikol is the Little Brook. Abigail is the Fount of Delight. But if I recall how helplessly I watched as they dragged off the Jews, even the crying children, I still shudder with horror and a chill runs down my spine. Jemima is the Dove and Tamar the Palm Tree. Tirzah is Grace and Zilpah a Dewdrop. My God, how beautiful this is. We were living in hell yet no one dared to strike a weapon from the murderers' hands. As if within our hearts we did not have a spark of humanity! The name Jecholiah means The Lord is Mighty. And yet their frowning God gazed over the barbed wire and did not move a finger. Delilah is the Delicate, Rachel the Ewe Lamb, Deborah the Bee and Esther the Bright Star. I'd just returned from the cemetery when the June evening, with its scents, rested on the windows. But from the silent distance now and then came thunder of a future war. There is no time without murder. I almost forgot: Rhoda is the Rose. And this flower perhaps is the only thing that's left us on earth from the Paradise that was. |
Copyright © Jaroslav Seifert: transl. copyright © Ewald Osers